Fotografické základy

Fotografování je technická disciplína, která má své teoretické základy. Bez jejich znalosti se vám vytvořit použitelný snímek jen stěží povede. Které hlavní zásady byste tak měli znát?

Existují tři základní pravidla, o která je možno opřít technickou stránku fotografování. Důležitá je pro fotografa znalost: 

• kompozice
• nastavení fotoaparátu
• vztah ISO, expozice a clony

Kompozice

Kompozice hraje klíčovou úlohu zejména v krajinářské fotografii. Určuje uspořádání jednotlivých prvků na snímku.
Jde o první dojem, který příjemce z takového obrazu získá. Měla by působit harmonicky a zvýraznit záměr fotografa. Kvalitně realizovaná kompozice na fotografii umí, zjednodušeně řečeno, udržet pozornost diváka.

Kompozice je dále založena na několika stěžejních zásadách. Zejména je to:

Perspektiva

Charakteristickým kompozičním prvkem je u obrazu vždy perspektiva. Perspektiva vyjadřuje hloubku. Založena je na popředí, středním motivu a pozadí. Může nám napomoci vytvořit prostorový dojem z fotografie nebo jej naopak zcela potlačit.
Velikost zobrazovaných objektů je přímo úměrná ohniskové vzdálenosti objektivu a naopak platí, že je i nepřímo úměrná vzdálenosti jednotlivých objektů od objektivu.
Z tohoto tedy vyplývá, že při fotografování z větší vzdálenosti se prostorový efekt potlačuje. Naopak čím blíže se fotograf nachází, tím více je perspektiva zdůrazněna a obraz nepůsobí tak „ploše“.

Zlatý řez

Pojmem zlatý řez se označuje poměr o hodnotě přibližně 1,618 : 1. Jinak se mu též říká zlatý poměr, což by vzhledem k jeho definici odpovídalo lépe.
Pomyslně bychom si ho mohli představit tak, že se úsečka rozdělí na dvě části. Platí, že poměr větší části k menší je stejný jako poměr celé úsečky k větší části. Hodnota tohoto poměru je pak vyjádřena iracionálním číslem.
Jedná se o důležitou pomůcku při stanovování správné kompozice obrazu. Pro moderní fotografii je nejméně podstatná. Dokáže totiž podpořit dynamické vyznění fotografie. Častou chybou začátečníků je umístit fotografovaný objekt do středu. Středová kompozice však často přináší velké množství „hluchých“ míst.

Pravidlo třetin neboli třetinky

Takzvané pravidlo třetin patří též k základním fotografickým zásadám. Představit bychom si ho mohli jako pomyslné rozdělení obrazu několika liniemi.
Vhodně komponovaná fotografie je pak taková, která fotografované objekty má umístěny poblíž jedné z linií a obraz zůstává rozdělen na tři části. Fotografovaný objekt tedy nemá být při kraji fotografie nebo ve středu.
Cílem je vést zrak pozorujícího tak, aby ulpěl na hlavním motivu a současně se pozastavil i nad celou fotografií.

Symetrie

Zásadní úlohu hraje ve fotografii i symetrie. Její dodržení v příjemci vyvolá dojem harmonie, z jeho pohledu je tedy vyloženě líbivá.
Velmi dobře vynikne zejména ve středové kompozici. Využitím symetrie zavedete pohled přihlížejícího na hlavní objekt na fotografii. Současně vám symetrie umožní velmi efektivně pracovat i s okolím. V případě, že je pozadí na snímku nezajímavé, lze symetrií do určité míry potlačit.

Fibonacciho spirála

Fibonacciho spirálu si můžeme na snímku představit jako křivku. Odvodit ji můžeme ze zlatého řezu.
Z pomyslně rozdělené úsečky ve vhodném poměru lze dovodit tzv. zlatý obdélník. Pokud z něj oddělíme čtverec, dostaneme vytvořen další zlatý obdélník. Po rozdělení zlatých obdélníků nám čtvrtkružnicí vznikne právě Fibonacciho spirála. Jinak se jí též říká Fibonacciho posloupnost nebo zlatá spirála, právě pro odvození ze zlatého řezu.
Pro zjednodušení si můžete tuto spirálu představit například jako schránku plže. Ostatně v přírodě se tato spirála vyskytuje přirozeně a poměrně běžně. Typickým příkladem je ještě třeba vodní vír či nerostné krystaly.

S neboli „esíčko“

Takzvané esíčko je dalším významným kompozičním prvkem. Využití křivek je pro fotografii taktéž velmi vhodné.
Křivky tvaru písmene S dokáží snadno vést pohled diváka. Působí velmi harmonicky a zároveň umí do obrazu dodat dynamiku. Vyvěrá to z přirozeného pohybu, který je vlastní přírodě. Představit si křivky v přírodě můžeme třeba na mořských vlnách.

Fotografické poměry

Klasický poměr je ten ve formátu 3:2. Ten lze aplikovat ve fotografii na výšku i na šířku. Poměr 1:1 je zvláště oblíbený při fotografování minimalistických černobílých snímků.

Poměr 3:2 – na šířku

Poměr 3:2 – na výšku

1:1 – hodně oblíbené při focení černobílých fotek tzv. minimalismu

Panorama

Panorama je tvořeno velkým úhlem pohledu, zpravidla je to okolo 180°. Převážně jej lze využít ve fotografování krajiny, například v horách. Panoramatická fotografie se blíží přirozenému pohledu, pro příjemce je proto atraktivní.
Přirozený dojem při focení panoramatu narušuje zejména umístění světelného zdroje do rohů snímku. Detailněji je tato technika dále rozebrána v článku Expoziční bracketing a panoramatická fotografie.

Další věc která aspoň z mého pohledu nefunguje, je umístění světelného zdroje do rohů snímku.

Nastavení fotoaparátu

První důležitou zásadou je fotografování výhradně do formátu RAW. To je surový nezpracovaný soubor, který obsahuje minimálně zpracovaná data ze snímače. Tato data potřebujeme „vyvolat“ pomocí softwaru do finální podoby výsledné fotografie.
Vhodné je rovněž při fotografování vypnout redukci šumu. Totéž platí pro redukci šumu při dlouhých expozicích. Při zapnutí těchto funkcí v případě focení na delší čas, to znamená například na 3 minuty, vytvoří fotoaparát další 3 minuty dlouhý snímek na odstranění jasných skvrn na čipu (HOTPIXEL). Rovněž zredukuje šum. Tato metoda je v praxi nežádoucí. V článku Jak fotit noční oblohu si řekneme proč.
Při fotografování se používá prioritně manuální režim ( M ). Tento režim nám dovoluje nastavovat čas, clonu a ISO. Důležité je, že během snímání se hodnoty nemění.
Poslední důležitý bod zní: Fotoaparát upevníme na stativ a pomocí dálkové spouště poté fotografujeme.

Vztah ISO, expozice, clona

ISO

Ve fotografii se zkratkou označuje citlivost při pořízení snímku.

ISO je jedním ze tří parametrů, které určují, jak bude snímek vypadat. Obecně platí, že při zvýšení hodnoty ISO umožní fotoaparát za stejných podmínek použít kratší čas, ale snímek má pak více digitálního šumu.
V praxi jednoduše platí, že nižší ISO (100) znamená nízkou hladinu šumu, vysoké ISO (3.200) větší množství šumu ve fotografii.

EXPOZICE / ČAS / EXPOZIČNÍ ČAS

Termínem expozice označujeme okamžik dopadu světla na čip. Tím dojde k vykreslení obrazu. Tato doba je proměnlivá a nazývá se ve fotografickém žargonu expoziční čas. Expozici je nutné nastavit tak, aby snímek nebyl příliš tmavý (podexponovaný) nebo naopak světlý (přeexponovaný).
Krátký expoziční čas (1/1000) tedy dokáže „zmrazit“ pohyb, tím je možno zachytit detail tekoucí vody, sportovce v pohybu atd.

Dlouhý expoziční čas (1s, 5s, 10s) naopak způsobí rozmazání málo pohybujících se částí ve fotografii, tj. například mraků, větru ve stromech nebo tekoucí vody. Více praktických rad najdete v článku Focení vodopádu.

CLONA

Velikost clony ovlivňuje množství světla dopadajícího na čip fotoaparátu. Clona především určuje ostrost snímků.
Otevřená clona (1,8) způsobí dopad velkého množství světla na čip. Díky tomu je možno nastavit krátký expoziční čas a tím zmrazíme pohyb. Ve fotografii je patrná malá plocha ostrosti.
Na krajinářskou fotografii se typicky naopak clona nastavuje na hodnotu f9-13. Pakliže dopadá méně světla na čip, expoziční časy můžou být delší. Zajištěna je větší plocha ostrosti ve fotografii.

Z těchto tří parametrů následně vzniká snímek. Existuje jedna šikovná pomůcka na fotoaparátech. Je jí LIVE VIEW a korekce v živém náhledu. Při změně ISO, času nebo clony vidíme v náhledu LCD displeje veškeré změny, které provádíme. To nám umožňuje snadno dosáhnout požadovaného výsledku.
Jednotné nastavení neexistuje, protože fotografování vyžaduje velkou kreativitu. Spoustu dalších triku a tipů ukazuji kurzistům na svých workshopech.